Jan Fischer - výňatek z předmluvy ke knize
Shodou okolností píši tyto řádky v Izraeli. Je večer, z ulice za okny
jeruzalémského hotelu King David je slyšet hlasité oslavy židovského
svátku Purim. Je to veselý svátek, Izraelci ho slaví s vervou, vypije se
dost alkoholu, lidé k sobě mají blízko, tančí se v maskách. Všechno
je samozřejmé. Nebo ne? Právě stěny tohoto hotelu, který sehrál
významnou roli v bojích za udržení mladé samostatnosti Izraele
v osmačtyřicátém roce minulého století, mi připomínají, co všechno
museli obyvatelé tohoto malého státu, jen o tři roky staršího než já,
vykonat a vyvzdorovat, aby mohli takhle samozřejmě slavit své svátky
ve své zemi. Kolik hektarů půdy museli vyrvat poušti, aby z ní vytvořili
úrodnou zemi, kolikrát se museli se zbraní v ruce postavit snaze
svých sousedů vymazat Stát Izrael z mapy, kolik museli obětovat, aby
si udrželi naději. Naději na svobodu, nezávislost, důstojnost, jichž
byli jejich předkové tolikrát zbaveni. Ale nešlo jen o obranu, Izrael
především imponuje touhou svých obyvatel tvořit, měnit, vymýšlet,
přicházet s novými nápady a proměňovat je ve skutečnost...
Izrael, 21. března 2011
